Ladíme poslední detaily aplikace a vaše postřehy nám hodně pomůžou. Něco nefunguje nebo vám v aplikaci něco chybí? Kontaktujte nás přes formulář zpětné vazby vpravo dole. Děkujeme.

Sn








Zobrazte si seznam pokusů, ve kterých se tato chemikálie používá.
Cín (chemická značka Sn, latinsky Stannum) je měkký, stříbřitě bílý kov patřící do 14. skupiny periodické tabulky prvků. Je známý svou nízkou teplotou tání a odolností vůči korozi, což z něj činí ideální materiál pro povrchovou úpravu jiných kovů. Cín vykazuje alotropii; za běžných podmínek existuje jako kovový -cín (bílý cín), ale při nízkých teplotách (pod 13,2 °C) se mění na nekovový, polovodičový -cín (šedý cín), který se rozpadá na prach. Tato přeměna je doprovázena změnou krystalové mřížky a hustoty. Cín je pro člověka v elementární formě netoxický, avšak některé jeho organické sloučeniny mohou být velmi jedovaté.
Cín patří mezi kovy, které jsou známy lidstvu již od pravěku především jako součást slitiny zvané bronz. Má velmi nízký bod tání a je dobře kujný a odolný vůči korozi. Nachází využití při výrobě slitin (bronz, pájky, ložiskový kov), v potravinářství při dlouhodobém uchovávání potravin (pocínování konzerv, cínové fólie) a při výrobě uměleckých předmětů.
Celkově je cín v zemské kůře poměrně vzácným prvkem. Průměrný obsah činí pouze 2–4 ppm (mg/kg). V mořské vodě činí jeho koncentrace pouze 3 mikrogramy v jednom litru. Předpokládá se, že ve vesmíru připadá na jeden atom cínu přibližně 30 miliard atomů vodíku.
Hlavní cínovou rudou je kasiterit neboli cínovec, chemicky oxid cíničitý SnO2, který obsahuje 78,62 % cínu. Další, ale vzácná cínová ruda, je například stannin Cu2S. FeS. SnS2. Cínovec se vyskytuje v cínovcových žilách a pegmatitech, hromadí se v náplavech. V České republice jsou poměrně bohatá naleziště cínových rud, např. Cínovec, Horní Krupka, Horní Slavkov. Světová ložiska jsou především v Myanmaru, Indonésii, Malajsii, Bolívii, Brazílii, Rusku (Jakutsko a Čukotka), Nigérii a Austrálii.
Dalšími méně známými rudami cínu jsou franckeit Pb5Sn3Sb2S14, stanin Cu2FeSnS4 (resp. Cu2S•FeS•SnS2) a cylindrit Pb3Sn4FeSb2S14.
Vzhled a skupenství: Cín tvoří stříbřitě bílý lesklý kov, nebo šedý prášek. Kovový cín se vyskytuje ve třech alotropních modifikacích: šedý α-cín, krystalizující v kubické soustavě, bílý β-cín, který se vyskytuje v tetragonální krystalické soustavě, a γ-cín krystalizující v kosočtverečné soustavě. Přechod mezi formou bílého a šedého cínu nastává při teplotě 13,2 °C. Jsou-li cínové předměty (nádoby, sošky) dlouhodobě vystaveny takto nízkým teplotám, může dojít k přechodu původně bílého cínu na šedou modifikaci a předmět se rozpadne na prach. Tento jev je označován jako cínový mor a byl znám již od středověku, kdy přes zimu teploty v hradních místnostech mohly klesnout pod uvedenou hodnotu a došlo ke zničení cínových nádob. γ-cín vzniká z bílého β-cínu až při 160 °C. Za extrémně nízkých teplot pod 3,72 K je cín supravodičem I. typu. K opětovné regeneraci pocínovaných předmětů lze využít elektrolýzu nebo se cín z pocínovaných kovových povrchů zpětně získává působením plynného chloru.
Rozpustnost: ve vodě nerozpustný.
Reaktivita a chemické chování: Nízkotavitelný kov, používaný člověkem již od pravěku. Cín je v normálním prostředí značně odolný proti korozi a zároveň je zdravotně prakticky nezávadný. Je to stříbrobílý lesklý kov, není příliš tvrdý, ale je značně tažný. Takže jej lze válcovat na velmi tenké fólie (obalový materiál staniol). Ve sloučeninách se vyskytuje v mocenství: Sn2+ a Sn4+.
Historie:
Se zpracováním cínu litím do různých forem se setkáváme již od poloviny 3. tisíciletí př. n. l. I v antice byla výroba cínových předmětů vysoce ceněna, ale cínařství dosáhlo vrcholu v evropském středověku, renesanci a baroku. Hlavními výrobky z té doby jsou užitkové a liturgické nádoby, svícny, křtitelnice. Povrch těchto výrobků byl zdoben reliéfy, rytím, cizelováním a leptáním.
Před objevením porcelánu byl cín důležitým materiálem pro výrobu talířů, konví a číší. Později byly z cínu odlévány i drobné hračky (cínoví vojáčci), sošky, pamětní medaile apod.
Současnost:
V současné době je těžiště využití kovového cínu v potravinářství. Vysoká odolnost cínu proti korozi a jeho zdravotní nezávadnost ho určují jako ideální materiál pro styk s dlouhodobě uchovávanými potravinami. Protože cena samotného cínu je poměrně vysoká, je plech pro výrobu konzerv obvykle ze slitin železa a cínem v tenké vrstvě je pokrýván vnitřní povrch, který je v kontaktu s potravinami. Podobně se upravují i kovové povrchy zařízení pro potravinářský průmysl – trubky, kotle, reaktory…
Z cínu lze také vyválcovat tenké fólie (staniol), které se opět uplatňují při ochraně potravin nebo jiných předmětů před korozí. Dnes jsou ale vytlačovány hliníkovou fólií – alobalem, který je znatelně levnější a má stejné vlastnosti. Ve sklářském průmyslu je lití skleněných tabulí na roztavený cín ideální metodou pro výrobu dokonale rovných skleněných ploch o značně velkých rozměrech (výkladní skříně, okna moderních výškových budov a dalších).
Příprava: V laboratoři se cín obvykle nepřipravuje z rudy, ale lze demonstrovat jeho vyloučení z roztoku chloridu cínatého pomocí zinku (cementace).
SnCl2 + Zn → Sn + ZnCl2
Výroba: Výroba kovového cínu z rudy je jednoduchá, jde o žárovou redukci uhlím v šachtových nebo plamenných pecích:
SnO2 + 2 C → Sn + 2 CO
Ve strusce, která vzniká při tomto pochodu je ještě stále velké množství cínu, který lze získat redukčním pochodem (tavením strusky v plamenných pecích s oxidem vápenatým a uhlím) nebo srážecím pochodem (tavením se železnými odpadky).
SnSiO3 + CaO + C → Sn + CaSiO3 + CO (redukční pochod)
SnSiO3 + Fe → FeSiO3 + Sn (srážecí pochod)
K opětovné regeneraci pocínovaných předmětů lze využít elektrolýzu nebo se cín z pocínovaných kovových povrchů zpětně získává působením plynného chloru.
Vyhláška č. 121/2026 Sb.: Vyhláška o nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a směsmi ve školách. Dostupné z: https://e-sbirka.gov.cz/sb/2026/121
Příručka pro učitele chemie: Holzhauser P. et al., Použití chemických látek ve výuce a při volnočasových aktivitách žáků (2019). Dostupné z: https://kramerius.lib.cas.cz/uuid/uuid:4afd9268-3c42-40d4-b44f-3c57a4420b88
Wikidata a encyklopedie: Wikidata: https://www.wikidata.org/wiki/Q1096. Wikipedie: https://cs.wikipedia.org/wiki/C%C3%ADn
Odborné databáze (PubChem & ECHA): PubChem NCBI: https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/#query=7440-31-5. ECHA Substance Info: https://chem.echa.europa.eu/substance-search?searchText=231-141-8
Kovový cín v kompaktní formě je netoxický a bezpečný. Práškový cín může dráždit dýchací cesty a oči. Pozor na organocíničité sloučeniny (např. tributylcín), které jsou vysoce toxické a teratogenní. Při tavení cínu hrozí riziko popálenin.
Použitelnost na školách: Podle vyhlášky č. 121/2026 Sb. je látka vhodná pro žákovský i demonstrační pokus na ZŠ (2. stupeň) i SŠ při dodržení základních bezpečnostních pravidel (ochranné brýle, případně rukavice).
| H319 | Způsobuje vážné podráždění očí. |
|---|---|
| H335 | Může způsobit podráždění dýchacích cest. |
| P210 | Chraňte před teplem, horkými povrchy, jiskrami, otevřeným ohněm a jinými zdroji zapálení. Zákaz kouření. |
|---|---|
| P261 | Zamezte vdechování prachu/dýmu/plynu/mlhy/par/aerosolů. |
| P280 | Používejte ochranné rukavice/ochranný oděv/ochranné brýle/obličejový štít. |